Whisky z ostrova Islay: historie a kouzlo rašeliny
Proč je whisky z ostrova Islay rašelinová? Objevte, jak rašelina ovlivnila chuť whisky na tomto ostrově a proč je dnes tato oblast kultovním místem pro výrobu skotské whisky.
Islay je mezi milovníky whisky ikonický díky své kouřové, rašelinové chuti, která jej odlišuje od jiných regionů. Ale jak se tato rašelina vlastně dostala do whisky? Proč právě Islay a proč se tento region stal tak oblíbeným mezi milovníky whisky po celém světě? Na tyto a další otázky se podíváme v tomto článku.
Co je Islay?
Islay je malý ostrov ležící u západního pobřeží Skotska. V současné době je zde 10 aktivních palíren (Bowmore, Lagavulin, Ardbeg, Laphroaig, Caol Ila, Ardnahoe, Kilchoman, Bruichladdich, Bunnahabhain a Port Ellen, která byla nedávno znovu otevřena) a existují plány na výstavbu dalších nových palíren, jako jsou Portintruan a Laggan Bay.
Co přesně je whisky Islay?
Jedná se o whisky pocházející z oblasti Islay ve Skotsku. Skotská whisky asociace oficiálně uznává pět regionů: Highland, Lowland, Speyside, Campbeltown a Islay, ale v současné době se diskutuje o oddělení tzv. „ostrovní whisky” od regionu Highland, kde se v současné době nachází.
Lihovary jsou rozděleny do regionů podle jejich relativního chuťového profilu, tj. podle chuťového profilu, který je „nejběžnější“ pro whisky z daného regionu. Například whisky Speyside jsou známé tím, že nejčastěji zrají v sudech po sherry a jsou intenzivní, pikantní a mají tóny lesních plodů, medu a skořice, zatímco whisky z Lowlands jsou typicky jemnější, bylinnější a mají příchutě vanilky, dubu a ovocných sadů.
Whisky z ostrova Islay je známá svou charakteristickou kouřovou chutí a mořským charakterem. Každé pravidlo má však výjimky a stejně jako v jiných regionech najdeme i zde (např. Ardmore v Highlands nebo Meikle Toir ve Speyside), existují i lihovary na ostrově Islay, které vyrábějí nekouřové destiláty (např. Bunnahabhain 12 nebo Bruichladdich Classic Laddie atd.)
Proč se na ostrově Islay používá rašelina?
Zkrátka proto, že je ho na ostrově hodně. Islay má bohaté rašeliniště, ale málo lesů, takže bylo nejúčinnější kouřit nebo sušit naklíčený ječmen na rašelině místo například na uhlí. Tento proces však přenesl kouřové aroma rašeliny do mladiny a později do výsledné whisky. Postupem času se proces, který nebyl ničím jiným než nutností, stal charakteristickým rysem celého regionu.
Dnes je „kouřovost“ whisky měřitelnou hodnotou, kterou výrobci obvykle uvádějí číslem následovaným zkratkou PPM. PPM znamená fenolové části na milion a lze jej volně přeložit jako obsah fenolu v destilátu. Tyto fenoly se do whisky dostávají, když se ječmen kouří nad rašelinou. Obsah fenolu ve whisky se však obvykle měří před destilací (měří se v sladu, nikoli v destilátu), takže obsah fenolu ve whisky může být někdy zavádějící. Například výrobce může uvést, že whisky byla uzená při 50 PPM, ale během destilace se část fenolů ztratí a konečný produkt v láhvi může mít pouze 30 PPM.
Jak se whisky z Islay stala kultovní ikonou?
Postupně. Whisky z Islay byla zpočátku vnímána jako těžká a nepřístupná, zejména nováčky, kteří nedokázali zvládnout tóny kouře, mořských řas nebo zemité rašeliny. Whisky z této oblasti zažila svůj největší rozmach ve 20. století, kdy ji popularizovala bývalá majitelka palírny Laphroaig, Bessie Williamson, která ji vlastnila v 50. a 60. letech. Bessie Williamson byla první ženou, která ve 20. století vlastnila skotskou palírnu whisky, a v 60. letech ji Skotská whisky asociace jmenovala svou mluvčí v USA. Všimla si rostoucí poptávky po skotské whisky „single malt 1” a přizpůsobila výrobu Laphroaigu, který byl do té doby používán spíše pro směsi. Tento nárůst zájmu se projevil hlavně v Americe, kde se whisky z Islay později začala vnímat jako luxusní produkt, který se podává v prémiových barech a restauracích.
Na přelomu století se obnovil zájem o whisky s bohatou chutí. Obzvláště vyhledávané se staly whisky z ostrova Islay, známé svou rašelinovou chutí, tradiční výrobou a autenticitou. Do popředí se dostaly palírny jako Lagavulin, Ardbeg a již zmíněný Laphroaig, které tyto aspekty chuti a výroby reprezentovaly.
Dnes je rašelinná whisky jedním z nejvyhledávanějších druhů whisky a těší se oblibě fanoušků po celém světě. Nárůst popularity tohoto stylu lze pozorovat i u palíren, které tradičně nebyly známé výrobou rašelinných destilátů, ale postupem času se rozhodly experimentovat a přizpůsobit se moderním trendům (například Balvenie a jejich vydání Week of Peat).
Jaké chutě se nejčastěji vyskytují ve whisky z této oblasti?
Některé z nich jsme již zmínili v předchozích odstavcích, hlavně rašelinu a kouř, ale nejsou to jediné chuťové tóny, které se tradičně vyskytují ve whisky z této oblasti. Nejčastějšími příchutěmi jsou jód, popel, tabák, sůl, vanilka, dub, citrusy, karamel, lesní plody a dokonce i táborák, lékárnička nebo hořící guma. Fantazii se meze nekladou, zejména pokud jde o něco tak subjektivního, jako je ochutnávka whisky.
Tato otázka také vyvolává otázku, odkud whisky z Islay čerpá své chutě a aroma. Krátká odpověď by byla, že se jedná o kombinaci terroiru, destilace a typu sudů, ve kterých whisky zraje. Tomuto tématu se však rádi budeme věnovat podrobněji v samostatném článku.
Na závěr tohoto článku bychom se rádi podívali na nejznámější palírny v regionu a stručně představili jejich chuťové profily, stejně jako doporučení jejich nejoblíbenějších nebo nejdostupnějších lahví.
Následující palírny jsou všeobecně považovány za „top 5“ palíren na ostrově Islay: Laphroaig, Lagavulin, Caol Ila, Bowmore a Ardbeg. Důvodem je jejich historie a chuťový profil, který nabízejí. Ale nebojte se, i když jejich názvy znějí zastrašující, některé z těchto palíren produkují ty nejlepší whisky z ostrova Islay.
Nejprve zmíníme Bowmore, první legálně licencovanou palírnu na ostrově, založenou v roce 1779. Tato palírna je často označována jako „brána do regionu Islay“ kvůli jemnosti svého destilátu a tomu, jak dobře je do něj začleněna rašelina. Jejich nejznámější lahvovou whisky je pravděpodobně Bowmore 12. Jedná se o 12 letou whisky zrající v kombinaci sudů po bourbonu a sherry, lahvovanou s obsahem alkoholu 40 %. Jedná se o velmi jemnou a lahodnou whisky, která je přístupná i pro začínající milovníky whisky. Má tóny vanilky, citrusů, sušeného ovoce, černého pepře, mořské soli, jemné rašeliny a květin.
Další je palírna Caol Ila, často označovaná jako „malá sestra Lagavulinu“ (protože obě palírny vlastní společnost Diageo). Caol Ila byla založena v roce 1846 a velká část destilátu, který vyrábí, se používá v blendových whisky Johnnie Walker. Mají však také vlastní lahvování, z nichž nejznámější je Caol Ila 12. Tato whisky zraje 12 let v sudech po bourbonu a je lahvována s obsahem alkoholu 43 %. Díky tomu je přímočařejší a svěžejší. Má tóny citrusů, dubu, zemité rašeliny, mořské soli, vanilky a medu.
A nyní k samotné palírně Lagavulin, založené v roce 1816. Pravděpodobně jen málokdo nikdy neslyšel o této palírně. Lagavulin 16 je běžně označován jako „gentleman's dram”. Jedná se o whisky zrající po dlouhých 16 let v kombinaci sudů po sherry a bourbonu, která je nakonec plněna do lahví s obsahem alkoholu 43 %. Má tóny kůže, tabáku, hořké čokolády, zemité rašeliny, sušeného ovoce a medu. Jedná se o intenzivnější a kouřovější, ale lahodnou a krémovou whisky, která si získala srdce milovníků whisky po celém světě. Podle našeho názoru máloco se může vyrovnat čerstvě otevřené láhvi Lagavulin 16.
Ardbeg, založený v roce 1815, je v centru pozornosti jednak proto, že je to jedna z nejkouřovějších whisky z Islay (slad je kouřován při 55 PPM, zatímco Bowmore kouří slad při 20 PPM a Lagavulin při 35 PPM), A také proto, že je ve vlastnictví LVMH (Louis Vuitton, Moët Hennessy), která ji zařadila mezi luxusní prémiové značky whisky. Jejich nejslavnější lahvování je pravděpodobně Ardbeg 10, whisky zrající 10 let v sudech po bourbonu. Chuť je intenzivní s tóny rašeliny, dřevěného uhlí, dehtu, citrusů, vanilky, mokrého dřeva, dubových taninů a nádechem soli. Jedná se o whisky pro znalce nebo osoby se silnou konstituci, protože pokud byste Ardbeg 10 nalili začátečníkovi, zcela byste ho odradili od pití skotské whisky.
Na závěr zmíníme Laphroaig, který se v tomto článku objevil již několikrát. Byla založena v roce 1815 a vyrábí velmi specifický druh whisky, často označovaný jako léčivý. Jejich nejznámější lahvování je rozhodně Laphroaig 10, který zrál 10 let v sudech po bourbonu a je lahvován s obsahem alkoholu 40 %. Chuťový profil je velmi výrazný. Vůně je charakteristická intenzivní zemitou rašelinou, mořskou solí, jódem, dehtem, spálenou gumou, spálenými citrusy a žhavým uhlím. Na jazyku je whisky krémová, s tóny citrusů, rašeliny, jódu, dehtu, doutnajícího uhlí, mořských řas a mořské soli. Závěr je dlouhý a suchý, s tóny medu a citrusů a samozřejmě s přetrvávající chutí rašeliny.
V tomto článku jsme se podívali na to, co je Islay, jaká whisky z něj pochází a proč je tato whisky v současné době tak oblíbená mezi nadšenci. Představili jsme také některé z nejznámějších palíren a hovořili jsme více o jejich nejslavnějších lahvích. O každé palírně bychom mohli psát podrobně a možná k tomu bude příležitost v jiném článku, protože každá palírna má bohatou historii a velké množství zajímavých lahví, které bychom mohli prozkoumat.
Ať už jste začátečník nebo zkušený degustátor, tato oblast nabízí nezapomenutelný chuťový zážitek plný tradice a ambicí. Ať už svou cestu začnete sklenkou Bowmore 12 nebo se rozhodnete vyzkoušet jednu z nepeated whisky této oblasti, čeká vás úžasná cesta plná chutí a objevů.
1 Technicky vzato žádná whisky není single malt. To není možné, protože výroba whisky vyžaduje velké množství sladu, takže palírny nakupují různé druhy sladu od různých dodavatelů v různých zemích. Termín „single malt“ znamená, že whisky v láhvi byla vyrobena v jedné palírně a je vyrobena ze 100 % sladového ječmene.
